Při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí a každý jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat: Ježíš Kristus je Pán Flp 2,10-11
Zapřísahám vás všechny… Vzdávejte nejsvětějšímu Tělu našeho Pána Ježíše Krista veškerou úctu a veškerou postu, nakolik můžete! sv. František z Assisi
Když dnes někdo přijímá velmi významnou nebo ctihodnou osobu, je úzkostlivě připraven každý detail a nikdo by neřekl: „Takovou osobu (např. krále nebo prezidenta) je možné pozdravit s neumytýma rukama nebo bez zřetelných znamení úcty.“ Není snad náš Pán přítomný pod způsobou malé Hostie významnější než prezident nebo král? o. biskup A. Schneider, Corpus Christi
- V Eucharistii je přítomný sám Ježíš Kristus, Boží Syn, který se za každého z nás trpěl a obětoval se. Nyní se nám plně vydává do rukou ve způsobech chleba a vína. Přijímání na ruku a ve stoje v dnešní podobě nikdy v Církvi neexistovalo.
- Skutečná láska a úcta k druhému se nikdy neodehrává jen v duchu, ale v chování a skutcích. To platí i o způsobu přijímání Pána Ježíše v Eucharistii.
- Přijímáním do úst se předchází zneuctění Eucharistie pádem úlomků na zem nebo jejím odnesením.
- Před Pánem Ježíšem padali lidé na kolena už při jeho veřejném působení. Padají před ním na tvář i všechny nebeské zástupy. Klanět se mu musí i sám ďábel. Proč ne my?
- „Kdo chce, hledá způsoby. Kdo nechce, hledá důvody.“ Proč pořád hledáme omluvy pro přijímání na ruku a ve stoje? Jestli je v Eucharistii sám Boží Syn, nemůžeme to s projevy úcty nikdy přehnat.
- Přijímání do úst a vkleče je projevem pokory. Bojuješ „za právo“ přijímat jinak? Přiznej si pýchu.
Přijímejme našeho eucharistického Pána s láskou, s čistotou srdce a s gestem klanění, vkleče. Přijímejme eucharistického Pána s gestem pokory a své malosti otvírajíce ústa, abychom přijali Svatého svatých, Krále veškerenstva, v malé svaté Hostii. Pane, když tě máme v Eucharistii, máme všechno a nic nepostrádáme. o. biskup A. Schneider, Corpus Christi