VELIKONOCE
Velikonoce nejsou svátky jara!
Velikonoce nejsou svátky novopohanství, plodnosti a konzumu!
Velikonoce jsou největší křesťanské svátky, které člověka vracejí k největší události lidských dějin – ke smrti a vzkříšení Ježíše Krista, Božího Syna a Mesiáše.
Velikonoce jsou největší křesťanské svátky, které skrze smrt a zmrtvýchvstání Ježíše Krista navracejí člověku důstojnost a společenství s Bohem narušené prvotním hříchem.
Velikonoce jsou svátky, které vracejí člověku naději a smysl života.
SVATÝ TÝDEN
Svatý týden tvoří vrchol církevního roku. Připomínáme si v něm události, ze kterých vyplývá smysl a cíl veškerých lidských dějin – Ježíšovo utrpení, smrt a zmrtvýchvstání.
Květná neděle
Připomíná den, kdy Ježíš slavným způsobem vjel do Jeruzaléma a zveřejnil tak svoje mesiášské poslání. Velké množství lidí mu vyšlo naproti, mávalo ratolestmi a volali: "Hosana - sláva Synu Davidovu!..."
Tak také křesťané vycházejí naproti Kristu se svěcenými ratolestmi. Vyjadřují tak ochotu zemřít tomu, co není Boží, aby to, co Boží je, v nás zvítězilo.
Zelený čtvrtek
V tento den si připomínáme ustanovení svátostí Eucharistie a kněžství. Součástí liturgie může být obřad mytí nohou. Je to vnější vyjádření rozhodnutí napodobovat Kristovu pokoru a ducha služebné lásky bez ohraničení.
Velký pátek
Den Kristova umučení. Těžko lze lidskými slovy vyjádřit jeho otřesnost: Smrt Božího Syna, způsobená lidmi, ale i jeho útěšnost: naše vykoupení.
Nepatrným projevem naší účasti na Kristově utrpení je náš dnešní přísný půst.
Na začátku obřadů padá kněz před oltářem na tvář, aby tak vyjádřil náš zármutek nad Kristovým utrpením, ale i naši ochotu nést životní kříže a tak Ježíše následovat.
Bílá sobota
Ztracené naděje, veliké ticho. Mrtvé tělo leží pohřbeno s mnohými (falešnými) očekáváními. V tento den církev neslaví mši svatou a v tichosti setrvává u Ježíšova hrobu
Noc ze soboty na neděli nazýváme: Velká noc, velikonoční vigilie
Liturgie začíná svěcením ohně a svíce, které jsou symbolem zmrtvýchvstalého Krista, vítěze nad smrtí a nad temnotami zla. Křesťan, který je včleněn do Krista - světla, se ovšem stává také celou svou bytostí pramenem světla pro ostatní.
Při liturgii slova rozjímáme o velikých a obdivuhodných činech, které Bůh vykonal od počátku světa, aby připravil a uskutečnil naši záchranu - spásu.
Při liturgii křtu obnovujeme svůj křest, při kterém jsme se sjednotili s Kristem, vstali jsme do nového života a se svící - světlem v ruce si uvědomujeme poslání, které z toho plyne.
Při eucharistické oběti přijímáme velikonočního Beránka - Krista. Eucharistie je nám pokrmem na cestě až k branám věčnosti, k branám našeho Domova.
Velikonoční neděle
Kristus vstal z mrtvých za svítání „prvního dne v týdnu“, neboli „prvního dne po sobotě“. Svým zmrtvýchvstáním dovršil Boží stvořitelské a vykupitelské dílo.