Na Velký pátek, kdy si připomínáme odsouzení Božího Syna, jeho trýznění, dovršené při umírání na kříži, i pohřeb, prožíváme jako den přísného postu ve znamení smutku. Je to doba ticha, k němuž patří rozjímání.

Netřeba hledat jiný důvod, pro který Ježíši na mně i na každém z lidí záleží. Skrze křest náležím do Boží rodiny a Ježíš prolil všechnu svou krev, aby mne vykoupil z otroctví hříchu. Jak bláhové je netoužit po společenství s ním. To však dnes začíná z lásky přijatým utrpením.

Ježíš má na mysli utrpení každého dne. Dává nám příklad, jak s ním máme nakládat. Ne jako se zlem, ale s pohledem na jeho užitečnost. Ježíš vzal na sebe utrpení, ne aby ho odstranil, ale proměnil, učinil je nástrojem očisty, smíru, zásluh, apoštolátu, svatosti. Buď můžeme mít skrze ně podíl s Kristem, nebo zaujmout postoj zoufalce a rouhače, který je nenávidí. Utrpení je úděl člověka, kterého různým způsobem a intenzitou doprovází až do smrti. Spojeni s Kristem skrze utrpení můžeme "bojovat za království Boží v nás i v druhých – a jednou za království věčné," jak napsal P. Josef Hlouch a k tomu dodal: "Co nám získá jeden pokorně nesený kříž, toho nezíská dlouhá řada měsíců v usilování o ctnosti!" Příkladem je nám kříž, Kristem nesený z lásky. - Kříž, který je znakem spásy.

Zadívejme se na kříž, na umírajícího Ježíše, co při svých mukách v posledních sedmi větách říká:

"Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí." (Lk 23,34) - Přimlouvá se za své trýznitele. Přemáhá zlo odpuštěním, omlouvá své mučitele. - Čiňme i my, jak nás učil: "Milujte své nepřátele a prokazujte dobro těm, kdo vás nenávidí."(Lk 6,27).

"Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji." (Lk 23,43) - Ten příslib dává pro kající prosbu. Nevíme, co toho lotra přivedlo na cestu zločinu, ale můžeme tušit vliv druhých. - Neodsuzujme nikoho.

"Ženo, to je tvůj syn. To je tvá matka." (Jan 19,26-27) - Až nyní se obrací k milující matce i k učedníkovi, v jehož zastoupení ji odevzdal nám všem. - Nezapomínejme, i kdyby nám bylo zle a všichni se od nás odvrátili, ona nikdy. Ví, co Syn za nás podstoupil. Obracejme se k ní s prosbami.

"Žízním!" (Jan 19,28 ) - Bylo to pro vyprahlost těla, ztrátu krve, ale byla to i žízeň po duších, které chce zachránit. O žízni promluvil i u studnice Jákobovy, k ženě, žijící se šestým mužem, který nebyl její, a ona šla a přivedla k Ježíši další lidi. - Také my přivádějme k Ježíši duše, po kterých žízní.

"Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?" (Mt 27,46) - Vše vytrpěl. I největší, nepochopitelnou opuštěnost od Boha Otce. Sám Bůh i člověk, nesoucí na kříži naše viny před Boží soud, zde prožívá odloučenost, která je údělem zavržených. - Neodlučujme se od něho a rádi přicházejme před jeho svatostánek.

"Dokonáno jest!" (Jan 19,30) Dokonal své poslání, dokonal naše vykoupení, svým utrpením jako by vyvážil nakloněnou misku vah spravedlnosti. - Pomáhejme vyvažovat zlo ve světě láskou, abychom jednou mohli umírat jako spravedliví.

"Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha!" (Lk 23, 46) - Takový je návrat k tomu, od koho vyšel – k Otci. Kéž do jeho náruče odevzdáme i poslední výdech svého života.

Zpracováno dle: catholica.cz