Neděle Božího milosrdenství

Na začátku všeho stojí především veliká Boží touha spojit se s námi, "neschopnost" Boha být bez nás, touha Ježíšova srdce po srdci každého z nás, touha Boha, aby se stal MÝM Bohem, směl mi darovat uzdravení, odpuštění, směl mi projevit své milosrdenství... a být se mnou po celou věčnost. Problémem je, že se člověk mnohdy domnívá, že on Boží milosrdenství vlastně vůbec nepotřebuje. Jsme ale povoláni toto milosrdenství přijmout a dávat dál, způsobem, jakým to dělal Ježíš. A také o ně stále prosit, zdaleka nejen pro sebe. Jenže nic z toho není možné bez spojení s Ním...

Na přání Pána Ježíše ve zjevení sestře Faustyně Kowalské ustanovil v roce 2000 papež Jan Pavel II. druhou neděli velikonoční za svátek Božího milosrdenství.

Jak nám zaznamenala sama světice ve svém deníku, který na přímou žádost Pána Ježíše začala psát během posledních čtyř let svého života, zjevil se jí 22.2.1931 sám Pán a vyzval ji, aby podle toho, co viděla, namalovala jeho obraz s nápisem: Ježíši, důvěřuji Ti. Řekl jí: „Toužím, aby Milosrdenství mělo svátek. Chci, aby ten obraz, který namaluješ štětcem, byl slavnostně posvěcen o první neděli po Velikonocích; tato neděle má být svátkem Milosrdenství“. Obraz znázorňuje zmrtvýchvstalého Krista, jehož ruce i nohy nesou stopy po ukřižování. Z jeho probodeného Srdce tryskají dva paprsky. Pán Ježíš to Faustyně vysvětlil takto: „Světlý paprsek znázorňuje vodu, která duše ospravedlňuje; červený paprsek představuje krev, která je životem duší. Tyto dva paprsky vytryskly z nitra mého milosrdenství tehdy, když mé umírající srdce bylo na kříži otevřeno kopím“. Výjev obrazu tak spojuje dvě evangelní události: ukřižování Krista a vytrysknutí krve a vody z jeho probodeného srdce a zjevení zmrtvýchvstalého Ježíše ve večeřadle při ustanovení svátosti smíření. Tím obraz znázorňuje Ježíše, jak přináší lidem pokoj skrze odpuštění hříchů za cenu svého utrpení a smrti na kříži.

K vlastnímu svátku Pán Ježíš sestře Faustyně řekl: „Toužím, aby svátek Milosrdenství byl útočištěm a úkrytem pro všechny duše a zvlášť pro ubohé hříšníky. V tento den je otevřeno nitro mého milosrdenství; celé moře milostí vylévám do duší, které se ke zdroji mého milosrdenství přiblíží. Duše, která přijme svátost smíření a svaté přijímání, dosáhne úplného odpuštění vin a trestů; v tento den jsou otevřena všechna stavidla Boží, skrze něž proudí milosti; ať se žádná duše nebojí ke mně přiblížit, i kdyby její hříchy byly jak šarlat. 

Pán Ježíš vybízel k šíření úcty k Božímu milosrdenství s velkými přísliby: „Duše, které šíří úctu k mému milosrdenství, ochraňuji po celý život jako něžná matka své nemluvně a v hodině smrti nebudu jejich soudcem, ale milosrdným Spasitelem“. „Všechny duše, které budou velebit mé milosrdenství a šířit jeho slávu tím, že budou vybízet jiné duše k důvěře v mé milosrdenství, nezakusí v hodině smrti zděšení. V tomto posledním boji je ochrání mé milosrdenství“. Zvláštní příslib Pán dal kněžím, kteří budou tuto úctu šířit: „Zatvrzelí hříšníci se budou obracet pod jejich slovy, když budou mluvit o mém nekonečném milosrdenství, o slitování, jež pro ně mám ve svém Srdci. Kněžím, kteří budou hlásat a oslavovat mé milosrdenství, těm dám podivuhodnou moc, pomažu jejich slova a pohnu srdci, k nimž budou mluvit“.

Zpracováno podle „Svátek Božího milosrdenství“ in vojtechkodet.cz