Svatý Vojtěchu, vzývá tě zkroušené srdce,
vzývá tě bezvýchodné bloudění našich časů.
Volá k tobě, přešťastný mučedníku,
nesmírný nářek našich běd.
Ty, jenž se raduješ před tváří Boží
s purpurem oděnými světci,
jenž hoduješ v místech nejsvětějších
při lahodném zvuku andělských hlasů,
nezapomínej na nás, skutečné zajatce,
kteří si ani neuvědomují tíži své tísně.
Ty, jenž mnoho, zmůžeš na dvoře nejvyššího Krále,
zjednej nám právo a spravedlnost,
vytrhni nás ze zlobného záští tak velikých nepřátel.
Velká tíseň si žádá velké pomoci.
Mluv přede všemi, mezi nimiž jsi vynikl jako mučedník,
řekni: „Nejdobrotivější Bože, smiluj se nad rozmanitými strastmi našich časů!“
Zkroť nesmírně se vzmáhající hřích náruživé lakoty,
který chce zvrhlými svody zaměnit lásku k Bohu za lásku k světu,
který mluví o dobru a přináší nakonec jen zlo,
slibuje potěšení a způsobuje strasti, slibuje pomoc, ale dovede jen škodit.
Trpíme čímsi nestvůrným:
když vyhovíme svým choutkám, hladovíme ještě více;
když dojdeme rozkoší tělesných, nikdy neřekneme dost.
To je společné zlo všech.
Ač bychom měli celou duší přemýšlet o věcech duchovních,
myslíme téměř jen na tělesné.
Nakolik můžeš, a právě proto, že můžeš, zhoj naše rány.

Přijď, otče biskupe, svou navštiv domovinu * a rukama svých synů dál pracuj na své vinici.

Dej věrným útěchu a silou kříže uzdrav každou vinu. * A rukama svých synů dál pracuj na své vinici.

Bože, tys naplnil svatého biskupa Vojtěcha touhou po spáse duší a posilovals ho, aby svou věrnost potvrdil mučednickou smrtí; na jeho přímluvu pomáhej biskupům a kněžím, aby svědomitě konali svou službu, a lid, který jsi jim svěřil, posiluj, ať ochotně kráčí cestou, kterou ho jeho pastýři mají vést. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.