„Právě tam, kde lidé ve snaze vyhnout se každému utrpení usilují vymanit se ze všeho, co by mohlo znamenat bolest, tam kde si chtějí ušetřit námahu a bolest pravdy, lásky, dobra sklouzávají do prázdného života, v němž možná skoro neexistuje bolest, ale tím více doléhá temný dojem nedostatku smyslu – a samota,“ napsal. „Člověku nepřináší uzdravení vyhýbání se utrpení, útěk před bolestí, nýbrž schopnost přijímat soužení, dozrávat v něm a nalézat smysl ve sjednocení s Kristem, který trpěl s nekonečnou láskou.“
Spe salvi
"Mít jasnou víru, podle Creda církve, je často označováno nálepkou „fundamentalismu“. Zatímco relativismus, to je dát se „zmítat a strhovat větrem kdejakého učení“, se jeví jako jediný postoj na výši dnešních časů. Zavádí se diktatura relativismu, která neuznává nic za konečné (definitivní) a která ponechává jako jediné měřítko pouze vlastní „Já“ a vlastní chutě.“ My však máme jiný cíl: Syna Božího, pravého člověka. On je měřítkem pravého lidství. „Dospělá“ víra není taková, která se řídí módními trendy a posledními novinkami; zralá, dospělá víra je hluboce zakořeněna v přátelství s Kristem. Právě toto přátelství nás otvírá pro všechno, co je dobré, a dává nám kritérium, podle něhož můžeme rozpoznat pravé od falešného a klam od pravdy. Tuto dospělou víru si musíme vypěstovat; k této víře musíme Kristovo stádo vést. A právě tato víra – jedině víra – tvoří jednotu a dochází naplnění v lásce"
Z homilie před zvolením papežem
"Společnost, ve které absentuje Bůh, tedy společnost, která Jej už nezná a zachází s Ním jako by neexistoval, je společností, která ztrácí svoje kritérium. V naší době bylo vymyšleno úsloví „Bůh je mrtev“. Když ve společnosti zemře Bůh, stane se svobodnou, ujišťovali nás. Ve skutečnosti znamená smrt Boha ve společnosti také konec její svobody, protože umírá smysl, který udává směr. A protože mizí kritérium, jež nás usměrňuje tím, že učí rozlišovat mezi dobrem a zlem. V západní společnosti Bůh ve veřejné sféře absentuje a nenaslouchá se Mu. A proto se z této společnosti stále více vytrácí kritérium člověčenství. V určitých oblastech se pak náhle zjistí, že se stalo samozřejmým dokonce to, co je zlé a člověku škodí. ... První úkol, který plyne z morálního rozvratu naší doby, spočívá v tom, abychom my sami začali znovu žít s Bohem, obráceni k Němu a v poslušnosti Jemu. Zejména my sami se musíme znovu naučit uznávat Boha za základ svého života a neodsouvat Jej stranou jako nějaké prázdné slovo. Vtiskla se mi slova velkého teologa Hans Urse von Balthasara, který si na jeden ze svých poznámkových lístků napsal: „Trojjediného Boha, Otce, Syna a Ducha svatého nepředpokládat, nýbrž upřednostňovat!“
Z eseje Církev a skandál zneužívání
Převzato z RC Monitoru