LETNICE

Po nanebevstoupení byl Duch poslán církvi, stále ji připojuje ke Kristovu poslání a připomíná jí, co jí Pán zjevil. Provádí ji dějinami až k jejich naplnění. On je příčinou přítomnosti Krista v jeho církvi skrze svátosti a skrze Slovo a neustále ji krášlí nejrůznějšími hierarchickými a charismatickými dary.  Jeho přítomností se naplňuje Pánův slib, že bude se svými až do konce časů.

V den Letnic sestoupil na apoštoly Duch svatý a jeho moc; tak začalo poslání církve ve světě. Na toto poslání připravoval svých jedenáct apoštolů sám Ježíš, když se jim po svém zmrtvýchvstání sám zjevil (Sk 1,3). Před svým nanebevstoupením jim přikázal, „aby neodcházeli z Jeruzaléma, ale čekali na Otcovo zaslíbení (Sk 1,4-5). Žádal je, aby zůstali spolu a připravovali se na přijetí daru Ducha svatého.

A oni se v očekávání přislíbené události shromáždili spolu s Marií ve večeřadle a „jednomyslně spolu setrvávali na modlitbách“ (Sk 1,14). Zůstat pospolu bylo podmínkou, kterou stanovil Ježíš pro přijetí daru Ducha svatého, a předpokladem svornosti byla neustálá modlitba. V tom i dnes poznáváme příklad a poučení pro každé křesťanské společenství.

Bůh nemůže dát víc, než sám sebe

V Ježíši Kristu se nám Bůh cele daroval. Kromě toho nebo mimo to nemůže existovat žádné další zjevení, které by bylo schopno sdělit víc nebo Kristovo zjevení nějak doplnit. V něm je nám všechno řečeno a všechno dáno.

Avšak naše lidská chápavost je omezená, a proto poslání Ducha svatého spočívá v tom, aby církev stále a po všechny generace uváděl do velikosti Kristova tajemství. Duch neklade vedle Krista cosi jiného nebo nového, nepřináší novou úroveň zjevení, jak někteří tvrdí. A nevede nás na jiná místa, která jsou od Krista vzdálená, ale uvádí nás stále hlouběji do Kristova světla. Proto je křesťanské zjevení zároveň staré i stále nové.

Benedikt XVI.